Roman se při pohledu na tu scénu před sebou mírně zamračil.

Po snídani Hazel seskočila ze své malé židličky. „Jdu zpátky do pokoje!“

S těmi slovy holčička vyhopkala nahoru po schodech.

Sienna seděla na židli, sledovala, jak se holčičce při stoupání do schodů kývá culík ze strany na stranu, a bezmocně zavrtěla hlavou.

Byla to koneckonců pořád jen dítě. Její emoce přicházely a odcházely jako bouře