„Byli jsme od sebe tak dlouho, samozřejmě že mi chybíš. Moc mi chybíš.“

„Samozřejmě, že tě miluji. Na co myslíš?“

„Dobře, dobře, už si nedělej legraci. Až tě příště uvidím, upeču ti tvé oblíbené sušenky, ano?“

„Mhm, udělám je jen pro tebe. Nikdo jiný je neochutná.“

…

Roman se při tom nevrle zamračil. Její hlas, který se nesl vzduchem, zněl koketně a slova, která volila, zněla velmi důvěrně.

S kým