„Půjdu otevřít.“ Zamračený Nash odložil vidličku a lžíci, seskočil svým malým tělem ze židle a vykročil ke dveřím.

„Kdo je to?“

„To jsem já,“ ozval se za dveřmi dětský hlásek malé holčičky. „Nashi, to jsem já, Hazel! Byla jsem u kmotry a ta mi řekla, že jste se včera večer nevrátili, tak jsem šla sem. Nečekala jsem, že tě tady najdu i s maminkou! Rychle, otevři dveře!“

Když Nash uslyšel hlas své s