„Jste tak hodná. Skoro jsem...“ Nedokončil větu.

Tváří v tvář Luninu tázavému pohledu se Roman opilecky uchechtl. Pevně ji sevřel v náruči. „Pojďme spát.“

Byla to noc plná blouznění.

Dalšího rána Lunu probudilo zvonění telefonu.

Nebyl to nikdo jiný než její vlastní matka, Beatrice.

„Slečno Luno.“ Beatrice zněla poněkud rozrušeně. „Dnes ráno v devět. Už jsem zajistila lidi, aby připravili místo kon