Roman si povzdechl a pohlédl na ženu, která se choulila v jeho náruči. Chtěl zvednout ruku a konejšivě ji poplácat po zádech. Ruku sice zvedl, ale ta se zastavila uprostřed pohybu. Nedokázal se přimět k tomu, aby ji spustil níž.

Nakonec si Roman mohl jen povzdechnout: „Iris, chránil jsem tě už příliš dlouho. Opravdu doufám, že žádné příště už nebude.“

„Nebude.“

Iris se zabořila do Romanovy náruče.