Roman se zeleninou na lžíci chvíli váhal, než ji opatrně položil na Siennin talíř.

Sienna svraštila obočí. Když viděla, jak neochotně to Roman udělal, padla na ni nevysvětlitelná tíseň.

Cink!

Sienna odložila příbor. „Už nemám hlad.“

Pak vstala, řekla Coře, ať na obě děti dohlédne, otočila se a odešla nahoru.

Roman seděl u stolu, díval se za odcházející Siennou a bezděčně si povzdechl.

„Vidíš to? N