„Už jsem ti říkala, že se nic nestane, i když nebudu snídat.“ Ženský hlas zněl sladce a něžně, s nádechem dětského fňukání.

Siennina ruka, která se chystala zaklepat, zůstala viset ve vzduchu. Ten hlas…

Vzpomněla si na setkání se slečnou Holtovou v nákupním centru před dvěma dny. Ten hlas… nepochybně patřil jí, že?

„Dopij to mléko. Tvoje zdraví je pro mě teď to nejdůležitější.“ Po Romanově hluboké