Vzduch v kanceláři v tu ránu ztěžkl hrobovým tichem.

Roman přimhouřil oči a bezcitným pohledem se zahleděl na ženu před sebou. „Sienno, ty jsi ta, kdo teď potřebuje mou pomoc.“

Dlouhými prsty lehce poklepal na desku stolu. „Potřebuješ ode mě pomoct, a přesto mě vzápětí ponižuješ. Takhle se podle tebe jedná s lidmi?“

Sienna se tiše zasmála: „Jen říkám pravdu. Kromě toho,“ povytáhla obočí a pohlédla