Sienna stáhla okénko a lhostejně pohlédla na muže stojícího venku. „Ale já s tebou mluvit nechci.“

Zkroutila rty do úsměvu a změřila si ho. „Chceš mi snad poděkovat, že jsem tvou milovanou slečnu Holtovou hodila domů? Nemáš zač. Neudělala jsem to z dobroty srdce, jen jsem se bála, že bys mě zabil, kdyby se jí něco stalo.“

Po těch slovech si zívla. „Už je pozdě, musím domů. Pane Knoxi, doufám, že v