Cinkání stříbrných vidliček o porcelán se rozléhalo prostornou jídelnou a umocňovalo tak to trýznivé ticho. Liana nespouštěla oči z talíře, mechanicky žvýkala jídlo a kradla krátké, opatrné pohledy přes masivní stůl. Kellan tvrdošíjně upíral svůj pohled kamkoliv, jen ne na ni. Ta intenzivní vřelost, kterou jí projevoval ještě před hodinou, se vypařila a nahradilo ji strnulé, zádumčivé držení těla,