S třesoucíma se rukama a ztěžklým dechem se Lydia Sinclairová snažila vytočit Kayino číslo.

"Haló?" uslyšela na druhém konci Kayin hlas. "Lydie? To už je doba? Proč voláš v tuhle hodinu? Jak se máš?"

Lydiiny rty se chvěly a srdce měla, jako by se roztříštilo na milion kousků. Po tváři jí stekla slza, když se zeptala: "Proč – Kay, proč?"

"Jak to myslíš, Lydie?" odpověděla Kay. "Co se děje? Ty pláče