„Nenajdeš tam jedinou chybu,“ prohlásil Valerio a jeho hluboký hlas prořízl napjaté ticho luxusního auta.

Amalia ho ignorovala. Obracela pevné bílé listy tam a zpět, a těžký pergamen hlasitě šustil o vrstvy jejích krajkových svatebních šatů. Studovala natištěné parametry, očima s pečlivým soustředěním přejížděla sloupce černého inkoustu.

„Stejně vůbec nevíš, na co se díváš.“

„To se strašně mýlíš,“