Amalia si nebyla jistá, co má dělat, a zvažovala, že z pokoje odejde, zatímco se pod nohou ženy, která usedavě vzlykala, tvořila kaluž krve.

"Zastřelil jsi ji, aniž by ses vůbec na něco zeptal," obvinila ho polohlasem.

"Nejdřív střílet – ne smrtelně – a ptát se až potom," odsekl Valerio a ani se na Amalii nepodíval. "Ptám se teď. Kdo jsi a jak ses dostala do tohohle apartmá?"

"Kdo jsem?" zavyla že