Kdyby si Amalia uvědomila, jak dětinsky působí, když má obličej přitisknutý ke sklu a snaží se vstřebat každičký kousek města, kterým projížděli, nejspíš by jí to bylo úplně fuk. Bylo to úchvatné a daleko za hranicemi všeho, co si kdy dokázala představit, že by ve svém skromném životě mohla zažít.

Připadalo jí, že na každém rohu stojí kostel, a jeden byl honosnější než druhý. Vzrušeně se otočila k