Amalia se procházela po pozemcích kolem kostela a čekala na Donatu, která zmizela někam do budovy.

Koutkem oka zahlédla Valeria, jak kráčí jejím směrem, a cítila, jak jí ztuhla páteř. Nebyla na to připravená.

„Ahoj, Amalio. Dnes ti to moc sluší.“ Zastavil se před ní.

„Děkuji.“

„Co to tam máš?“

„Blok od otce Bellucciho.“

„Aha, ty ses s ním seznámila? Co na něj říkáš?“

„Je opravdu laskavý. Je mi sym