Amalia se podívala na Valeria, když ji následoval do jejich ložnice a s tichým cvaknutím za sebou zavřel dveře.

"Bylo to opravdu nutné?" zeptala se po několika dlouhých vteřinách ticha.

"Naprosto."

"Valerio, vážně?"

"Naprosto určitě."

"Praštil jsi ho pěstí do obličeje."

"Bylo to naoko. Potřeboval jsem, aby si ten, kdo nás sleduje, myslel, že jsem pořád přesvědčený, že za tímhle svinstvem stojí on.