Amalia cítila tíhu ponížení, když auto zastavilo u stánku u silnice. Valerio jí neřekl už ani slovo po tom, co jí připadalo jako škemrání, ale měl zaťatou čelist a rukama pevně svíral volant.

„Zlobíš se na mě?“ zeptala se tiše, když mlčky seděl poté, co vůz zaparkoval a vozy vpředu i vzadu rovněž zaujaly svá místa.

„Ne,“ zvedl prst, „ale amore, musíme si o tom promluvit, dokud neřídím. Tvé emoce s