Dalšího rána byla Amalia překvapená, když vešla do jídelny a uviděla Gideona stát u okna s výhledem do zahrad, jak usrkává šálek kávy. Poté, co ho celý předchozí den viděla jen sedět, ji pohled na něj na nohou hřál u srdce.

Jako by zaslechl její kroky, otočil se se zářivým úsměvem na tváři. „Dobré ráno, Amalio. Jak ses vyspala?“

Svraštila nos. „Tak napůl dobře a napůl špatně. Měla jsem noční můru