Těžké skleněné dveře místní policejní stanice povolily s lenivým zaskřípáním a vyplivly Romana Thornea ven na špinavé betonové schody. Klopýtl vpřed a do tváře ho udeřil vlhký večerní vzduch. Zapadající slunce vrhalo na ulici zvláštní, mlhavě oranžovou záři, takže policejní auta i projíždějící doprava vypadaly jako scéna ze života někoho jiného.

Roman zamrkala a v mysli se mu vířila zmatená mlha.