„Děkuji,“ řekl Kellan. Uvolnil jednu ruku, vzal do ní lahvičku s léky a pozorně si ji prohlédl. „Callisto, ty jsi opravdu něco. Vždycky dokážeš přijít s nějakými zázračnými léky. Už ani nevím, jak ti mám skládat poklony.“

Callista semkla rty a usmála se. „Tak mi je neskládej. O ty nouzi nemám.“

„Dobrá, nebudu.“ Kellan se usmál. Pak vážně dodal: „Doufám, že budu mít v budoucnu příležitost pro tebe