Darius ze sebe vydal dlouhý, trhaný povzdech a opřel si těžkou hlavu o měkké hedvábí Daphniných sukní. Odpolední světlo pronikalo vitrážemi jejích soukromých komnat a malovalo po podlaze teplé barvy, ale vůbec nijak nezmírnilo bušivou bolest za jeho spánky. Panovnický dvůr byl noční můrou. Jeho ministři strávili lepší část rána křikem, až jim obličeje zfialověly, a jejich hlasité hlasy se odrážely