Vera

Jakmile dojdu ke dveřím a chci zaklepat, Declan už otevírá. Jako by už předem očekával můj příchod.

„Ahoj,“ říkám.

„Ahoj,“ odpoví, nenabídne mi objetí ani nenaváže žádný fyzický kontakt, ale místo toho, když vejdu do penthousu, tam jen tak stojí a vytváří mezi námi prostor. „Pojď dál.“

„Nedáš si něco k pití? Co třeba kávu? Vodu?“ zeptá se Declan opatrně, jako bych se mohla roztříštit na kousk