Vera

Dám si chvilku na rozmyšlenou. „Jo,“ řeknu. „Jsem rozhozená. Ale jsem v pořádku.“

„To jsou dvě různé věci,“ podotkne.

„Velmi různé,“ souhlasím a za chůze se o něj opřu ramenem. „Sedět naproti Pierceovi bylo…“ Odmlčím se. „Zvláštní. Ne hrozné. Prostě jen zvláštní.“

„Zvláštní je v pořádku.“

„Bylo to jako dívat se na fotku místa, kde jsem kdysi bydlela. Poznávám ho, ale už tam nežiju a ani nechc