Vera

Plánujeme to už tři týdny. Je čtvrtek večer. Přijdu domů, vejdu do pracovny a najdu ho tam.

Není na telefonu, není zabraný do papírování. Prostě sedí ve svém oblíbeném křesle u okna, knihu rozevřenou, a skutečně čte. Vedle něj svítí stolní lampa a za sklem se rozprostírá město, vzdálené, ale přítomné.

Na vteřinu se zdržím ve dveřích.

Ještě si mě nevšiml. Brýle na čtení má sjeté do půlky nosu