Veronice přeběhl mráz po zádech. Zhluboka se nadechla a vykouzlila nucený úsměv. "Ach, na to jsem zapomněla. Máte opravdu smysl pro detail. Posaďte se, Hazel."

Hazel zůstala nehybně stát. "Nechcete slyšet, jak jsem o tom věděla?" zeptala se Hazel nevinně.

Veroničino srdce pomalu ovíjel strach. Zdálo se, že Hazelinu klidu a vyrovnanosti podléhá. Koutky rtů jí zacukaly, ale vzpomněla si, že Hazel