Gideon svraštil čelo. „Můj dědeček je teď i tvůj dědeček.“

Hazel si povzdechla, aniž by si jeho slova vzala k srdci. „Vůbec nevím, jak svému otci pomoct. Vincova slova mi dělají starosti.“

Gideon na chvíli odešel a vrátil se s krabičkou zmrzliny. Pak jí krabičku položil k nohám a řekl: „Když už jsme se dostali až sem, dej si něco sladkého na spravení nálady.“

Hazel jeho chování zaskočilo. „Tohle…“