Když podvědomě znovu zvedla hlavu, s úžasem zjistila, že Roland neodešel. Stál pod pouliční lampou, opíral se o ni a zapaloval si cigaretu. Jak tam stál ve sněhu, vypadal osaměle a žalostně.

Krev jí ztuhla v žilách a tiše řekla Megan: „Jdu na chvíli ven. Potřebuju něco zařídit.“

Otevřela dveře těstovinové restaurace a zavalil ji chlad. Vydala se k Rolandovi a teprve když se přiblížila, uvědomila s