Když se Gideon vrátil ke stolu, Hazel zvedla hlavu z paží a ospale se mu zadívala do očí.

Jeho řasy byly tmavé a dlouhé a vyzařoval z něj klid.

Dívali se jeden druhému do očí a Hazel pocítila, jak ji zaplavuje vlna lásky a porozumění. Věděla, že jí Gideon rozumí, a cítila se po boku svého manžela v bezpečí a milována.

Po dlouhé chvíli ji Gideon vzal za paže a zvedl ji. „Pojďme domů,“ pronesl.

Haze