Silnice ožila kolonou nablýskaných černých luxusních vozů, které s pravidelnými odstupy zhruba pěti metrů projížděly prázdnou třídou.

Déšť neúprosně bičoval kapoty a na střechách aut rozehrával rytmickou symfonii. Dešťové kapky mezitím kreslily po okenních tabulkách ladné stopy.

Gideonův hlas prolomil ticho a nesl v sobě nádech nostalgie: „Už je to nějaký čas, co v Oakhavenu pršelo takhle prudce.“