V té chvíli Hazel přeběhl mráz po zádech. Dělá to schválně.

„To piano by mělo být na Oakhaven University, ne?“ zeptala se.

„Odkoupil jsem ho od školy,“ odpověděl Oscar, vzal ji za ruku a bezděčně si pohrával s jejími prsty. „Je staré a kvalitou se dnešním klavírům ani zdaleka nevyrovná, ale je součástí našich společných vzpomínek, není to tak?“

Jeho tón byl ležérní, a přesto se Hazel zachvěla.

Kdy