„Nekouše.“

Hazel pomalu poklekla a pohladila psa jménem Pepper po hlavě; ten kupodivu neuhnul. „Pro psa je nějakých deset let už dlouhý život,“ poznamenala.

„Ano, to skutečně je.“

Pepper trpělivě čekal od svého mládí až do stáří, jen aby se dočkal návratu své majitelky.

Na Hazelino pohlazení zareagoval tím, že se vší silou otřel o její dlaň a tiše zavrněl. Zvuk záhy zesílil, až přešel v plnohodnot