Hazel se tiše zasmála. „Není to zbytečné. Vědomí, že je v pořádku, mě uklidnilo.“

Večeře skončila a hosté se postupně rozcházeli. Ten den to byl obrovský úspěch.

S příchodem noci stála Hazel u krajnice a sledovala odjíždějící auta; tvář měla ztuhlou od neustálého usmívání. Daisy se opatrně zeptala: „Půjdeme také, slečno Haze?“

Hazel odložila úsměv. „Jdi napřed.“

Daisy na okamžik zaváhala. V tu chv