Číšník přistoupil blíž a zeptal se: „Slečno Brooksová, přejete si koně, kterého jste vyhrála, odvézt s sebou, nebo...?“

Teprve v tu chvíli si Hazel vzpomněla. V odpověď pohlédla na Gideona. Ten už odložil jezdecký úbor a stál tam v obleku a kožených botách.

„Nemám tak cenného koně kde ustájit,“ pronesla Hazel lhostejně. „Zatím ho nechme v sídle Reedových. Vyzvednu si ho později.“

Až ten čas nastan