Déšť jako by nebral konce a vzduch byl prosycen nasládlou vůní aster. Ti dva kráčeli uličkou pod společným deštníkem a vraceli se zpátky.

Hazel si založila ruce na prsou; bez bundy jí bylo trochu chladno. Navíc působila ještě bledší než obvykle.

Kradmo střelila pohledem po Gideonovi. Když si všimla, že jeho výraz není vysloveně chladný, poněkud váhavě se zeptala: „Proč jsi mi neřekl, když dědeček