Když to Gideon říkal, sklopil oči a jeho obvyklé sebevědomí bylo bezectně pryč. Hazel v něm na okamžik zahlédla stín onoho chlapce z minulosti, který seděl v dešti a v jehož ublíženosti se zračila špetka hrdosti.

Jenže teď, když Edward odešel, už nezbyl nikdo, kdo by ho odnesl domů.

„To je v pořádku. Stejně jsem tě nečekala.“ Hazel odložila misku na stůl vedle sebe.

Gideon na okamžik zmlkl. Pak se