„Vane?“ zavolala jsem znovu, ale ten stín se ani nepohnul.

Tiše jsem přistoupila blíž a přimhouřila oči. Blesk, který udeřil venku, zanechal na kratičkou vteřinu na jeho tváři záblesk světla. Upíraly se na mě bouřkově šedé oči. Dnes v noci však byly temné. Mnohem bouřlivější, než jaké jsem u něj kdy zažila.

Úlevně jsem si povzdechla. „Co to s tebou sakra je? Málem jsi mi přivodil infarkt!“

Když ne