Když se příště podívám na telefon, je prakticky vybitý, tak ho zapojím do Sieniny nabíječky. Je už po šesté večer.

„Asi bych už měla pomalu vyrazit.“ oznámím jí se zamračeným výrazem. Bavím se tu a nijak zvlášť se mi domů, kde budu jen sama vysedávat, nechce. Zbývá tam pak až moc času na přemýšlení. Siena se na mě usměje od ucha k uchu.

„Vypadáš, jako bys tu nejradši zůstala.“

„To bych ráda,“ přiz