Sehnu se a zvednu z podlahy své pantofle. Pořádně je vyklepu a vypadne z nich několik střepů. Projedu rukama jejich vnitřek, a jakmile jsem si docela jistá, že jsou bezpečné, nazuji si je a vstanu. Popadnu telefon a opatrně se vydám ke dveřím z ložnice, po špičkách kličkuji mezi sklem, jak nejlépe to v mých pantoflích, které pro chození po špičkách vážně nejsou stavěné, jde. Zastavím se ve dveříc