Kaelen se vedle mě postaví a já předpokládám, že odejde a dopřeje mi prostor, možná dojde pro Sienu, aby mě uklidnila. Ale ne, místo toho si přede mě klekne na koberec.

„Miláčku, prosím, neplač.“ Pomalu natáhne ruku, jako by se mě snažil nevyplašit, a jemně mi zastrčí vlasy za uši a z obličeje.

„Potřebuju, aby ses na mě podívala. Nijak to neomlouvá, co se stalo, ale chci ti to vysvětlit, abych s