Strávím půlku rána tím, že lezu Kaelenovi na nervy, jak neklidně přecházím po domě a zírám na telefon v očekávání hovoru z Úřadu pro registraci magie. Měli by zavolat dneska, že jo? Tedy, alespoň si myslím, že by to Kaelenovi lezlo na nervy, kdyby mému přecházení vůbec věnoval nějakou pozornost. Co vlastně dělá? Moje nervózní očekávání by ho asi dohánělo k šílenství, kdyby sám nebyl něčím zanepráz