Stejně jako pokaždé, když se mi podařilo s Maiou komunikovat, přicházím k sobě s pocitem závratě a tak trochu na zvracení. Není mi vyloženě špatně, spíš to působí, jako bych zašla až příliš daleko. Nevím, proč je tak vyčerpávající na ni mluvit, když to, že ji jen sleduji, zvláště ve spánku, mě nestojí vůbec žádné úsilí. Popravdě, zdá se, že s tím nedokážu PŘESTAT. Je to frustrující, ale stojí to z