„Paní, můžete mi říct své jméno?“ zeptá se tiše. Zní to, jako by vlastně ani nečekala, že jí odpovím. Což je asi fér, sama si vlastně nejsem stoprocentně jistá, jestli to dokážu. Třeští mi hlava. Ale na to se zeptala a já udělám všechno pro to, abych jí odpověděla. Trvá mi minutu, než to zvládnu, a s každou vteřinou mého mlčení sleduji, jak Maiin obličej čím dál víc posmutní. Nakonec se mi to poda