Zadržuji dech, když čtu ten první řádek znovu.

*Chtěl jsem tě mít ve své posteli od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl.*

Ach bože. Možná bych to neměla dělat. Jenže... to je hloupost. Když si to nepřečtu, nebude to o nic méně pravdivé, a upřímně... není to něco, co bych už nevěděla. Takže je asi načase, abych to skousla a prostě přijala, že já jsem ta, kdo si vybral tady být. Já to OPRAVDU chci. J