Vůbec netuším, jak se to sakra stalo, ale jsem k vzteku. Ještě před pěti minutami jsem tu klidně seděl a sledoval, jak Bria usíná na sedadle spolujezdce vedle mě, když vtom nás zničehonic napadli Upíři. Byl jsem donucen se přeměnit a zahnat je. Zoufale se chci vydat za nimi, ale nemůžu tu nechat Briu samotnou. Sedí na spodním schodu své budovy a klepe se jako list. Váhavě k ní přistoupím. Očividně