Stále jen ohromeně stojím v Malově náručí a skrývám tvář, když ucítím, jak mi jeho ruka přejíždí po vlasech a po páteři a zastavuje se v polovině zad, a přísahám, že se mi podlomí kolena. Mal mi pošeptá do ucha.

„Klidně takhle zůstanu, jak dlouho budeš chtít, a asi budu litovat, že ti to říkám, ale už odešel.“ Malův hlas je škádlivý, ale jemný, jako by se mě snažil vyprovokovat, ale nebyl si úplně