KALLIRA

Nespala jsem ani vteřinu. Dlouhé, vyčerpávající hodiny noci se vlekly, bezcitná, nevyhnutelná smyčka Torinova hlubokého, panovačného hlasu se přehrávala znovu a znovu v temných zdech mé ložnice. Stíny ulpívající na stěnách se mi zdály posmívat, měníce se v obrysy dvou zrádců stojících hned za mými dveřmi. *Nakryju tě, Giselle.* Ozvěna jeho explicitního slibu, čistý syrový záměr toho, jak p