KALLIRA

Když jsem se na posteli posadila, svíralo se mi hrudník. Místnost byla temná a tichá, ale ten pocit ze snu s ní neodešel. Chvíli jsem zůstala nehybně sedět a tiskla si dlaň na hruď, jak jsem se snažila zklidnit rytmus, který se odmítal vrátit do normálu.

Nepohnula jsem se hned, protože jsem věděla, že to nebyl jen špatný sen. Ten obraz mi zůstával jasně před očima, tíha dětí v mých náručíc