**Vanya**

Falešný úsměv mě stále pálil na rtech, přízračná tíha, která mou náladu stahovala ještě hlouběji ke dnu. Vance byl pryč, pohlcen stíny chodby, a nechal mě stát samotnou na studené mramorové podlaze. Stáhla jsem se do svého přiděleného pokoje a otočila klíčem v zámku. Teprve pak jsem nechala ten falešný výraz zmizet ze své tváře. Těžké ticho sídla smečky mi drtivě doléhalo na ušní bubínky