**Vanya

Prudce jsem rozrazila těžké dubové dveře a chladný noční vzduch mě štípl do rozehřátých tváří. Rukama jsem svírala zničenou hedvábnou látku svých šatů, zmačkala ji do dvou pevných pěstí a vykasala si lem vysoko na stehna. Jehlové podpatky, které jsem měla připnuté na nohou, mi při každém panickém kroku po nerovné kamenné cestě křivily kotníky. Skopla jsem je, nechala je ležet v temné trávě