**Vanya

Jemné sluneční paprsky pronikaly hustými korunami stromů a vrhaly hřejivou zlatavou záři na poklidný les. Byla to prchavá chvilka klidu, oddech od tíhy našich starostí. Kaelen, Jace a já jsme se vyhřívali v té rurální tichosti, náš smích se mísil se šeptajícím vánkem a tichým šuměním listí. Naše krátké vydechnutí však rozbilo děsivé zavytí, které prořízlo ticho a neslo na svých truchlivých